Poslední pořadatelské povinnosti letošní sezóny připadly mužskému béčku, které si je v sobotu odjelo za mocné podpory Luštělek odpracovat do Stochova. Předposlední turnaj soutěže nebyl výjimečný jen povinnostmi pořadatelskými, ale především povinnostmi bodovacími. Shodou okolností jsme se před tímto turnajem ocitli velmi blízko postupových pozic a právě na našem "domácím" stochovském turnaji jsme se mohli při optimální konstelaci hvězd (samozřejmě těch v naší sestavě) přiblížit postupové definitivě. Ke splnění plánu sestavu doplnili téměř uzdravený (leč neustále reptající) Knedlík a VelkejKruťák.

vs. Desperados

První utkání dne mělo být tím snadnějším. Soupeřům se zřejmě nechtělo vstávat, takže při úvodním hvizdu se na jejich střídačce mačkalo 0, slovy nula hráčů na střídání. Výhodnější výchozí pozici jsme si snad přát nemohli. V úvodu soupeři logicky zaujali vyčkávací taktiku a nikam se nehnali. To nám vyhovovalo a mohli jsme tak bez větších obtíží realizovat domluvenou klidnou rozehrávku. Na pohled vše vypadalo velmi florbalově, ale jen do momentu, než míč překročil půlící čáru. Poté už velmi často probíhal koncert nepřesností a moc florbalové parády k vidění nebylo. Přesto jsme se poměrně brzy dočkali úvodní branky, kdy po rozehrávce na jeden dotek Knedlík dopajdal až před soupeřovu branku a z první uklidil míček do sítě. Pohodové tempo pokračovalo dál a druhá naše branka na sebe nenechala dlouho čekat. Po vysokém nahození jednoho z beků před branku soupeře VelkejKruťák využil svoje centimetry, na tělo zpracoval balónek a elegantně ho uklidil kolem bezmocného brankáře. Dále se pokračovalo ve florbalu víceméně na jednu branku, kdy jsme se ve velké většině případů sami na útočné polovině připravili o míček a nechali soupeře rozbíhat ojedinělé brejky. Jiří v brance až do konce druhé třetiny příliš práce neměl. O to lépe jsme mu to na konci druhé hrací části v úvozovkách vynahradili. Po brejku soupeře, kdy jedno z našich křídel nezastoupilo útočícího beka, jsme inkasovali poprvé. Po krátké chvíli propadl nahozený balónek jednomu z našich beků a útočník soupeře byl tak překvapený svou příležitostí, že skóroval. "Do šaten" jsme tedy šli za stavu 2:2. Třetí třetina přinesla náší zvýšenou ofenzivní aktivitu, která se ale díky statické hře soupeře a naší neschopnosti účelně se pohnout / přihrát se v pravý čas, omezila víceméně na nastřelování míče a pokusy o dorážku. Blížil se závěr zápasu a rozhodující branka ne a ne padnout. Na poslední dvě minuty jsme postavili speciální pětici, ale ani ta nedokázala vítězství strhnout na naší stranu. V samotném závěru utkání jsme se ještě blýskli fatálem, když nám utekl útočník soupeře a na řadu přišla záchranná brzda. Z nařízeného trestného střílení naštěstí soupeř poslal balónek komínem ven z haly, takže jsme nepřišli alespoň o jeden remízový bod. Nadšení po zápase šatnou rozhodně nevládlo, ztratili jsme dva veledůležité body, snad ani ne přílišným množstvím chyb, jako spíše neschopností využít toho, co umíme. Ještě je třeba v rámci objektivity dodat, že nejlepší hráč soupeřů seděl mezi tyčemi a tyče byly právě tím místem, kam nejméně třikrát mířily naše  míče.

Intermezzo:

Stochovský vzduch byl nasycený čímsi, co požíralo florbalové kreativní mozkové buňky hráčům týmů z nejvyšších pater tabulky, protože jinak si lze těžko vysvětlit sadu výsledků, které následovaly po našem utkání. Favorité ztrácely body jak na běžícím páse a náš ranní zpackaný zápas se začal jevit v trochu méně černém světle.

vs. Vittoria South Town

Před utkáním proti Viktorce jsme dobře věděli, že předvedeme-li podobný výkon jako ráno, odejdeme ze hřiště jako zpráskaní psi. Do karet nám hrála větší florbalovost a menší technická a taktická kvalita soupeře. Zápas začal pro naše barvy velmi dobře, kdy jsme hned po úvodním buly (ve dvanácté vteřině) dokázali HonzouKl (z první!) vsítit úvodní branku.. Pár okamžiků po tom ovšem téměř na celou první třetinu skončil vyrovnaný počet hráčů na hřišti a po prvním zaslouženém a druhém veeelmi přísném vyloučení jsme dlouhé minuty hráli ve čtyřech. Po skončení tohohle nestandardního bloku jsme prohrávali 1:2. Hra se následně dlouhé minuty přelévala z jedné strany hřiště na druhou, střelci ale nepředvedli nic oslnivého a skóre se neměnilo. Teprve v polovině druhé hrací části se nám Danovou zásluhou (nutno podotknout, že naprosto typickým způsobem) podařilo vyrovnat. Zároveń se čím dál tím častěji dostával do permanence Jiří. Čas se zdárně blížil k závěru, tempo odpovídalo postupovému utkání a skóre se jakoby ten den pro nás typicky zaseklo na dvou dvojkách. Ještě jsme stihli nastřelit tyčku a postavit speciální formaci, která sice soupeře v závěru zavřela, ale branka už nepadla. Opět tedy remíza 2:2.

Summary:

Přestože jsme realizovali dva stejné výsledky, zápasy byly odlišné asi jako nebe a dudy. V prvním jsme nedokázali předvést nic zázračného a s trochou škodolibé brankové konstrukce si zavařili dvoubodovou ztrátou. Ve druhém jsme podali slušný výkon a za výsledek se stydět nemusíme.

Tabulková matematika je neúprosná a říká, že se nám nepodařilo využít toho luxusu, mít zajištěný postup už na předposledním turnaji. Takhle se ještě budeme muset na Děkance pokusit o tři body, které se pro nás rovnají jistotě. Ze známých důvodů to ale jistě nebude snadný úkol.

Závěrem patří největší dík za odpořádání turnaje Lušťělkám, které za celý dlouhý den musely snad vysedět u časomíry důlek.

Coach