V poslední hrací víkend letošní ligové sezóny nastala situace, na kterou jsme byli v uplynulých sezónách zvyklí více než pravidelně. Turnaje mužů A i mužů B se odehrávaly ve stejný den, na různých místech a co lépe, v překrývajících se časech. Za normálních okolností ne úplně neřešitelný problém, ale za předpokladu, kdy béčko má postupový klíč pevně ve svých rukách a áčko si vzhledem ke zkušenostem z let minulých netroufne podcenit ani poslední zápasy sezóny, se situace trochu komplikuje..

Po pár dnech usilovného přemýšlení sestava obou týmů vykrystalizovala a poslední dubnový den jsme mohli letos naposledy vyrazit vstříc ligovým palubovkám.

 

Áčko v Benátkách

Trochu okleštěnou áčkovou sestavu čekaly v Benátkách duely proti Peďáku a proti lídrovi tabulky a jistě postupujícímu týmu z Kobylis.

 

vs. Peďák

Peďák, který se v průběhu sezóny potácel v neslaných nemasných výkonech, chytil na konec sezóny druhý dech a začal hrát to, čím je (i svým názvem) typický - jednoduchý, ale drtivě efektivní, veskrze profesorský florbal. V posledních kolech tak posbíral spoustu bodů a porazil téměř každého z horních pater tabulky.
Proti Peďáku jsme měli poprvé při ostrém zápase v plánu vyzkoušet fragmenty nového herního systému, na kterém už pár týdnů pracujeme. Podrobnosti si nechám pro sebe, ale je třeba říct, že už od úvodu zápasu jsme hráli velmi slušně a naše hra nepostrádala jistotu. Příležitosti jsme vyráběli jak na běžícím páse, stejným tempem jsme je ale také stihli pálit. V tomto ohledu nám v polovině první třetiny dali soupeři lekci z produktivity, když svojí první střelou na branku (bekhendem zády do branky ze středu hřiště) uzmuli vedení. My jsme ale nadále hráli svojí hru, v klidu a koncentrovaně a efekt na sebe nenchal dlouho čekat. Po dvou luxusních Mulátschových přihrávkách (poté, co mu někdo šlápl na čepel a tím mu jí správně zahnul), jsme se neméně luxusním zakončením z první dostali do vedení. I nadále jsme se ale prali s produktivitou v zakončení a se soupeřovou brankářkou, která předváděla výkony hodné té lepší části brankářského osazenstva naší soutěže. Po našich nedůslednostech v defenzívě jsme si opět po drtivě efektivním zakončení soupeře nechali vstřelit další branky a dál se tak tahali o každý gól. Probíhala už třetí třetina a výsledkově nám pomalu začalo téct do bot, prohrávali jsme o jednu branku v poměru 3:4. V tuhle chvíli jsme ale dokázali vrátit trpělivost na naše hokejky a s klidnou hlavou a s patřičnou dávkou jistoty vytvářet a proměňovat příležitosti. Utkání jsme otočili a získali tři body.

 

vs. Kobylisy

Poslední zápas sezóny, kdy jsme chtěli dokázat, že máme na to hrát s top týmy naší soutěže vyrovnanou partii. Soupeři začali velice mdle, což bylo v ostrém kontrastu s tím, že hodinu předtím nasázeli předchozímu soupeři veselých čtrnáct branek. Toho jsme dokázali využít a pohodlně se ujali vedení a začali pracovat na dobrém výsledku. Postupem času jsme se dostali až na vedení 4:2 a v tuhle chvíli se nám nepodařilo do soupeřovy rakve zatlouct pátý hřebíček a notně se tak přiblížit bodovému zisku. Byla zhruba polovina zápasu a soupeři výrazně zvedli tempo hry a začali předvádět hru, se kterou dokázali dosáhnout až na první postupový flek. Jednoduchou, nenápadnou, ale velmi důraznou. Tak důraznou, že místy se ocitala za hranou pravidel. Tak jako při třetí obdržené brance, kdy se útočník soupeře obtočil mezi kruhy s pomocí zápasnického chvatu kolem Velkého Kruťáka a za bedlivého dohledu rozhodčích pověsil balónek pod horní tyčku. Tak jako při čtvrté brance, kdy se za početně nevýhodného stavu dostal Dix za branku soupeře s míčkem pod svou kontrolou a za okamžik ležel za mantinelem a hráč soupeře se hnal sám na naší branku, opět pod bedlivým dohledem rozhodčích, a nemýlil se. Po dvou výrazných chybách sudích (kteří jinak odvedli dobrý výkon), bylo vyrovnáno. V tomto psychickém rozpoložení už jsme se jen těžko koncentrovali na zbytek utkání a ještě jednou inkasovali. Přestože jsme v posledních minutách vytvořili na soupeřovu branku slušný tlak, proměnit se nám už nepodařilo a sezónu jsme symbolicky ukončili prohraným utkáním s postupujícím týmem, o jedinou branku.

 

Summary:

Přes "pouze" tříbodový zisk musím tento turnaj hodnotit pozitivně. Nový herní systém se na hřišti ukázal funkční a pokud na něm ještě tvrdě zapracujeme, do nové sezóny budeme mít dobrou munici.

 

Coach

 

 

Béčko na Děkance

V úvodních odstavcích už byla nastíněna situace sobotního dne. Pojďme se tedy postupně podívat na průběh tohoto dne z pohledu B týmu, který odehrál svůj letošní závěrečný turnaj na pražské Děkance.

Bohužel si tradiční obdivovatelé Kubova florbal made a šmejd na své nepřijdou, jelikož mu tento originální způsob hodnocení nemohu vzít. Omlouvám se, Vítku. Pozorní čtenáři přesto pozitivní i negativní hodnocení jednotlivých zápasů naleznou pod jiným nadpisem.

Do prvního zápasu s Pragsportem jsme nastoupili s jasným cílem - vyhrát a připsat si tak důležité tři body zajišťující postup. Při pohledu na solidně obsazenou diváckou tribunu vzrostla u našich hráčů chuť do hry a o další motivaci bylo postaráno. Od první minuty jsme soupeře zatlačili a prezentovali jsme se velkou četností střelby, která byla bohužel nepřesná, a velké množství střel končilo pár centimetrů vedle branky soupeře nebo nad ní. V první třetině jsme právě z tohoto důvodu vstřelili pouze jednu branku. Byla potřeba nutná změna a do druhé třetiny jsme si stanovili jasný cíl, kterým bylo zvýšení střelecké efektivity a vyhnutí se chybám v defenzívě, kterých by mohl soupeř využít. Naši střelci byli pro a do konce druhé třetiny přidali další tři branky. Soupeř se sice dostal k několika nebezpečným střelám, ale dobře chytající Jiří žádný míček za svá záda nepustil. Nárůst skóre nás samozřejmě uklidnil a my začínali plánovat zklidnění a zpomalení hry, při které se nesmíme dopustit chyb v obraně, protože jak jistě víme, každá vstřelená branka může soupeře nakopnout k mnohem lepšímu výkonu. Bohužel jsme po několika vteřinách inkasovali po špatně odbráněné standardní situaci a soupeř tak snížil na rozdíl tří branek. My se ale dokázali držet taktického plánu a Pragsport už téměř k ničemu nepustili. Přidali jsme další tři branky a po konečném skóre 7:1 jsme si mohli vychutnat pocit jistého postupu.

Pozitiva:

Dokázali jsme vstřelit velké množství branek a značně minimalizovat soupeřovu četnost střelby skvělou prací naších křídel, kteří vytlačovali soupeřovi obránce až za polovinu hřiště a jejich střelbu dokázali blokovat. (Fotografie, které by zachycovaly zničená těla našich křídel, nejsou bohužel k dispozici.) A za podíl na pěti vstřelených brankách je nutno pochválit Honzu Kl.

Negativa:

Špatně odbráněná standardní situace soupeře a zbytečně inkasovaný gól, který mohl soupeře vrátit do zápasu. Chybami se ale člověk učí a příště se naše zeď postaví určitě mnohem lépe.

Ostatní zápasy našich konkurentů o případné první místo nám výsledkově bohužel vůbec nepomohly, přesto jsme chtěli v posledním utkání proti Příbrami zvítězit a udržet si tak šanci na konečnou první příčku v ligové tabulce a vítěznou trofej.

Bohužel nás celým zápasem provázela střelecká neschopnost částečně spojená se smůlou a my selhali i v naprosto vyložených příležitostech, když jsme se před sebou měli pouze brankáře soupeře nebo dokonce už prázdnou bránu. Postupem času jsme se začali tlačit více dopředu, abychom vstřelili branku, jenomže soupeř tím dostával více prostoru pro svůj útok a trestal. Časem se projevila i únava a utkání skončilo 1:3 v náš neprospěch. Radost z postupu jsme si tím ale zkazit rozhodně nenechali.

Pozitiva:

Těžko se hledají. Nicméně z úst rozhodčích zaznělo, že zápas byl velice slušný a hrálo se vcelku rychle nahoru a dolů. S odstupem času se dá souhlasit, že tak strašný výkon to zase nebyl a i když jsme v konečném zúčtování až druzí a nemáme toto umístění zdůrazněné ziskem trofeje, můžeme se radovat z postupu.

Negativa:

Náš kádr nebyl široký a bohužel nám značně odešly síly už ke konci druhé třetiny. Únavu, která se projevuje tím, že někdo nedoběhne míček, je možno odstranit, ale když na některé hráče přijdou křeče ve chvíli, kdy je na soupisce osm hráčů do pole, je vyrovnání se s touto skutečností velice složité. Zápasem nás bohužel provázelo již zmíněné naprosto katastrofální zakončení a to byl hlavní důvod, proč se nám nepodařilo zvítězit.

Pochvaly:

Rozhodčím za spravedlivý metr a závěrečné pozitivní hodnocení zápasu. Holkám a panu Kačerovi, který byl oba zápasy ve správných rukách, za značnou podporu, která má na postupu určitě svůj podíl. Všem hráčům, za dobrý výkon vedoucí k postupu, kteří někteří z nás zažívají poprvé. A samozřejmě Coachovi, jehož trenérský i herní projev je značně znát a má na chodu týmu obrovský podíl.

Na závěr pak patří velký dík organizátorům večerní týmové akce za poskytnutí příjemného prostředí v jejich domácnosti, která ukázala, že se tyto týmové akce nesou vždy v pohodové atmosféře lidí, kteří tento sport milují a rádi se spolu pobaví i jinde než v hale.

Ať žijou FbK Wildcats!

Knedlík #13