Mužský posezónní turnaj v Plzni a tropické počasí. To je kombinace, která je platná už po tři roky, kdy se náš mužský tým plzeňského saunaturnaje účastní. Ani letošek nebyl výjimkou a tak jsme v sobotu ráno dorazili do Plzně a ručička teploměru už dávno přelezla dvacítku. V dobře klimatizované (nebo alespoň větrané) hale by to nebyl zásadní problém, ne tak ale v městské sportovní hale v Plzni – Slovanech. Klucí, kteří halu za dob hlubokého komunismu stavěli zřejmě zapomněli nejméně na dvě věci – ventilační systém a  soudě dle nových sloupů podpírajících střechu i na zdravý rozum, který je měl zastavit při šmelení s tehdy ještě státním stavebním materiálem na úkor kvality stavěného objektu. To jen na úvod.

Do města piva a buchet (zatím bez náplně) jsme se vydali celými čtyřmi vozítky a ač na poslední chvíli vypadl ze zdravotních důvodů Vojta, přesto jsme měli k dispozici více než dvě pětky hráčů. A to, jak se později ukázalo, může hrát důležitou, ne-li přímo nejdůležitější roli.

 

Letos nás čekal upravený herní systém, kdy ze tří skupin postupovali vítězové přímo do čtvrtfinále a ostatní ze skupiny museli do projít zápasy osmifinálovými. Následovalo semifinále a poněkud netradičně pouze finále, nikoli však utkání o bronz.

 

Skupina:

 

Prvním soupeřem, který nás čekal ve skupině, byl břevnovský sokol, tým, se kterým jsme se tu potkali i loni. Zápas začal ve velkém tempu a soupeři velmi aktivně převzali iniciativu hned od počátku. Úvodní nápor jsme ale s pomocí JP v pohodě přestáli a jali se provozovat i činnosti ofenzivní. V některých momentech jsme dokázali dobře zahrát nový herní systém a připravit si solidní příležitosti na zakončení, kvalita jeho provedení ale značně pokulhávala. Přesto jsme se dokázali dvěma slepenými góly MartinaF dostat do vedení. Soupeři ale nepolevili a stále se hrálo ve slušném tempu. Během druhé poloviny hracího času jsme jednou inkasovali, ale poměrně zkušeně jsme si hubené vítězství 2:1 dokázali pohlídat.

Druhý tým, který nás čekal v bojích ve skupině, bylo plzeňské Kerio. Tým, který nám v uplynulých ročnících solidně zatápěl, a to nejen svým florbalových uměním, ale také svojí neúměrně tvrdou hrou. V tomhle zápase jsme si dobrým výkonem na beku a v rozehrávce dokázali dojít pro vítězství v poměru 3:1, které okořenil Standa svojí mazáckou kličkou ve stylu hokejových all-star-games.

Poslední duel ve skupině a proti nám partička plzeňských juníkodorostenců pod jménem 6estka. Soupeřova lavička praskala pod náporem tří pětek hráčů ve švech a tempo hry bylo už před zápasem snadno odhadnutelné. Celé utkání proběhlo v poněkud vyhrocené atmosféře, kdy rozhodčí nedokázali odlišit ani základní přestupky proti pravidlům, nehledě na ty zákeřné mimo hru a bez míče... Myslím, že plzeňští mladíci by k pěkné předváděné hře měli přidat i trochu respektu vůči soupeři a fair play. Nějak nápadně mi připomínali výběr jednoho nejmenovaného pražského klubu, který momentálně hledá nového generálního manažera..

Přes dobrý (florbalový) výkon soupeřů a naši mizernou koncovku jsme se za mohutné podpory JP v naší brance probojovali až k remízovému výsledku 1:1.

 

Po základní skupině jsme tedy zažili netypickou situaci, kdy byl do puntíku splněn Dixův axiom a nás čekal příjemný večer s vidinou, že nebudeme muset vstávat brzy ráno, jak jinak bývá na těchto turnajích zvykem.

 

Play-off

 

Druhý den dopoledne se ukázalo, jaký má pohárová matematika smysl pro humor, když se pavoukem play-off probojoval jako náš soupeř do čtvrtfinále opět výběr domácí 6estky.

Opět jsme věděli, že ve prospěch soupeře bude v nesnesitelném dusnu v hale významně hrát početní převaha a nižší věkový průměr. Pro nás zase hrál o světelné roky lepší gólman a předpoklad, že bychom ve svém věku měli mít více zkušeností.

Celé utkání se odehrálo v opravdu vysokém tempu, soupeři se na hřišti nezastavili a naši borci jim zdatně v pohybu sekundovali. Větší část hry jsme ale trávili v defenzívě, zejména po nedůrazu, kdy jsme po dobré rozehrávce nedokázali pokrýt míč a pasivně jsme čekali na novou rozehrávku soupeře. Jiří v naší brance se rozhodně nenudil a přestože soupeři zakončovali velmi dobře, ani jeden míč za jeho záda nespadl. Naproti tomu jsme v ofenzívě po dobře rozehrané standardní situaci dokázali šikovnou tečí jeden míč do branky dopravit a X dalších velkých příležitostí spálit. Nejtěsnějším výsledkem 1:0 jsme postoupili do semifinále. K tomuhle zápasu nutno podotknout, že nám přinesl přímé srovnání stejného soupeře a dvou párů rozhodčích – jednoho neschopného a jednoho, který pracoval dobře. Rozdíl ve zbytečných emocích vyvolaných faktem, že rozhodčí nemají utkání pod kontrolou, byl obrovský..

Závěrem ke čtvrtfinálovému utkání je třeba říct, že ke konci druhé hrací části už nám pomalu docházela fyzička a mohli jsme tak být vděčni za turnajových 2x15 hracích minut.

 

V semifinálovém duelu jsme se řádně odpočatí a posilnění postavili týmu s názvem Humikolen. Podle „firemního“ oblečení soudě, že se jednalo a letní slepenec hráčů Tatranu, Chodova a možná dalších pražských týmů. Jednou jedinkrát v průběhu turnaje se nám podařilo prospat úvod utkání a bylo to právě tady – v semifinále. Soupeři na nás vlétli s obrovským nasazením a během pár minut nám nasázeli tři branky. Bohužel je třeba podotknout, že všechny byly jak přes kopírák a padli po naší chybě daleko od vlastní branky, kdy křídla odflákla forčeking a z následného přečíslení jsme inkasovali. Času na obrat ale zbývalo dostatek, takže jsme se po úvodní sprše dokázali oklepat a začali hrát konečně více to, co potřebujeme a méně při tom zahazovat míčky. Brankově jsme se téměř dotáhli, ale ještě před polovinou utkání přišel Romanův fatál v případě naprosto zbytečné hry rukou, který nás z následného oslabení stál dvě minuty času a trochu smolnou obdrženou branku. Přesto jsme nepřestali hrát a opět pomalu dotahovali skóre. Času ale ubývalo a soupeři stále drželi pohodový dvoubrankový náskok. Na více jsme se už nezmohli a přestože jsme dali nejméně dvě krásné branky z hokejky Desetssona a HonzyS, finální výsledek znamenal jedinou naší prohru v turnaji v poměru 3:5 a náš nepostup do finále.

 

Po prohraném semifinále jsme při absenci utkání o třetí místo tak trochu očekávali, že nás pořadatel odmění alespoň nějakým diplomem za umístění nebo podobnou memorabilií, ale nestalo se tak. Ze hřiště jsme tak odcházeli s trochu smíšenými pocity..

 

Celkově lze letošní Plzeň hodnotit pozitivně. Ve skupině i druhý den ve čtvrtfinále jsme zahrál velmi dobrá utkání, ve kterých jsme snad jen díky mizerné kvalitě zakončení nedokázali nastřílet více branek. Velmi dobrý turnaj odchytali oba gólmani. Stinnou stránkou bylo obnovené? zranění nohy Knedlíka (kterého by měl někdo naučit chodit a došlapávat) a trochu škoda byla, že jsme turnaj nemohli odehrát v plné sestavě. Zejména poslední duel proti  Humikolenu ukázal, jak je důležitý neustálý pohyb po hřišti, tah na balónek, nevynechávání soubojů a individuální technika.. z tohoto pohledu to byl pro nás, myslím, velký přínos.

 

Coach